V sobotu 7.8. po půl deváté ráno nám byl vyhlášen poplach. Po příjezdu členů naší jednotky do hasičské zbrojnice a urychlenému převléknutí do zásahových oděvů jsme byli vysláni  přes KOPIS LK pro vysoký stav vody v řece Smědá do obce Višňová na Frýdlatsku.

Od hasičské zbrojnice ve Višňové jsme přejeli k nedalekému kostelu, kde naším úkolem bylo posílení skupiny hasičů v pytlování protipovodňových pytlů pískem. To byl teprve začátek sobotního koloběhu. Po telefonickém hovoru, že v Ludvíkově pod Smrkem začíná stoupat voda jsme opustili Višňovou a vydali se na pomoc domů.

Bohužel v Ludvíkově byl potok již mimo koryto a nedalo se dělat nic jiného, než opět pytlovat písek, rozvážet pytle na potřebná místa, pomáhat lidem ve stavění provizorních hrází a záchraně nejvíce ohroženého majetku.

Ani toto nebylo nic proti tomu, co nás čekalo v následujících dnech, které bychom mohli přirovnat apokalypse.
              
V neděli naše družstva zasahovala v Lužci, okrajové části Raspenavy poblíž Hejnic, Hejnicích a Ferdinandově. Dále v Raspenavě poblíž hotelu Zámeček. Odčerpávala sklepy a pomáhala s odklízením naplaveného materiálu. V pondělí,když jsme se ohlásili na štábu řízení popovodňových akcí v Raspenavě a ti zjistili, že jsme dvě družstva vybavená cisternou s přenosným čerpadlem, motorovou pilou a dopravním automobilem Avia s taktéž motorovou pilou, kalovým čerpadlem a elektrocentrálou, poslali nás spolu s kolegy z Proseče nad Nisou do ulice V údolí. Vyslání proběhlo s upozorněním, že tam budeme první záchranáři po tragédii. Díky chybějící silnici budeme nosit vše v rukách. S přáním: Zlomte vaz a s naplněnou Avií košťaty,lopatami,ale hlavně dezinfekcí,jídlem a pitnou balenou vodou jsme vyrazili. Druzštvo s vozidlem CAS 25 RTHP provádělo čerpání sklepů, studní a lagun v ulicích u hotelu Zámeček ve spolupráci s kolegy z Nového Města pod Smrkem.

To co jsme viděli na místě bude navždy vyobrazeno v našich myslích. Tady díra mezi domy,přičemž jeden dům se do ní propadal,támhle zase podemletý dům,kterému voda nadzvedla a posunula střechu, opodál zase propadlé podlahy v celém domě, soused měl naplavené dřevo až po štít, všichni minimálně zatopené přízemí svých nevysokých baráčků. Jedno bylo společné, divný jas v očích místních obyvatel obsazující strach z budoucnosti, zoufalství ze ztráty majetku, zvířat i očekávané demolice domů.

Čekal nás nelehký úkol. Nejprve jsme prošli celou ulicí, rozdali potraviny a vodu v potřebném množství. Následně jsme od začátku ulice začali s odčerpáváním vody ze sklepů a studní, přičemž se neustále navážel materiál do míst, kam to bylo možné. Pokud nebylo, nosil se pěšky. Takto jsme postupovali několik dní, práce kterou provedla naše jednotka, ale i další, byla velká, zkáza způsobená vodním živlem ale mnohem větší.

Po dohodě s velitelem zásahu a velitelem SDH Višňová jsme v následujících dnech pomáhlali kolegům ve Višňové a okolí. V obcích Minkovice, Víska a Předlánce jsme vyřezávali za pomoci motorových pil naplaveniny a stromy u koryta řeky Smědé, poté jsme byli požádáni o čištění komunikací  pomocí kropící lišty na naší cisterně.

Takto bych mohl pokračovat v psaní den po dni, neustálé zásobování od potravin a vody, přes dezinfekční prostředky až po materiál a nářadí na úklid domů a zahrad.

Velkým kladem byla výborná spolupráce IZS s Armádou ČR, která do míst zasažených povodní nasadila stovky vojáků, včetně techniky sloužící k likvidaci následků povodní či stavbě provizorních pontonových mostů.

Celkově hasiči z Ludvíkova odpracovali 1 014 hodin, najezdili 1600 kilometrů a nachodili možná totéž. Zásahy naší jednotky u povodní započaty dne 7.8.2010 a ukončeny po dvou týdnech ústavičné práce, 21.8.2010!

Tímto chceme poděkovat našim členům a dobrovolníkům za odvedenou práci,která byla namáhavá, při které se občas i dost těžce snášelo utrpení jiných. Našim ženám, matkám a přítelkyním za připravované občerstvení. Našim rodinám za trpělivost, kterou s námi měli, když jsme byli neustále celé dny mimo obydlí, domů chodili špinaví a unavení. Občas na nás padla i psychická zátěž.

Ale největší poděkování a pocta patří lidem, kteří zažili, přestáli tuto přírodní katastrofu a nechtějí přesto vše z těchto obcí odejít.

Ještě jednou díky a držíme palce.